Moje slinivkové patálie

První těžší zánět slinivky mne postihl před deseti lety v létě na dovolené. Již na začátku prázdnin na týdenním pobytu v tuzemsku se svou rodinou mi bylo stále špatně a léčila jsem se jenom suchým pečivem a dietními nemastnými jídly. Ale další dovolená, kdy jsme zrovna jako celá rodina jeli poprvé k moři, byla pro mne ta nejhorší. Velké teplo, polopenze s omezeným výběrem potravy, pokoje bez klimatizace, hodně aktivit, dozor nad dětmi při koupání a do toho neustávající trávicí obtíže, mne dovedly téměř na pokraj zhroucení.

Zpětně si uvědomuji náročnost situace a mohu jenom děkovat, že jsem to přežila. Soustavnou dietou jsem to sice tenkrát zvládla, ale od té doby mne trávicí problémy postihovaly dosti často.

Nevěnovala jsem tomu zvláštní pozornost a dále jsem veškerou svoji energii věnovala dětem, rodině a zaměstnání. Při pohledu zpět vidím, že moje zdraví nemělo tenkrát žádnou prioritu. Vinit však mohu jenom sebe, protože teď vím, že jsem se přesilovala na maximum, na sebe téměř nemyslela, a nebrala varovné signály vážně. Musely přijít jiné a daleko větší zdravotní problémy, tentokrát pohybového aparátu, které mne zastavily a s konečnou platností donutily řešit kompletně svůj zdravotní stav a s tím i zažívání. To jsem měla navíc poničené od antibiotik „těžkého kalibru“ (Sumamed), které jsem užívala na souběžný zápal plic. Tyto léky mi málem „odepsaly“ játra a žlučník.

Od doby co vím, že mám vlastně oslabenou slinivku, jsem pochopila, že je nutno se s tímto zjištěním vypořádat také vnitřně a smířit se s tím. Své onemocnění nesmím brát jako ublížení osudu, ale podívat se, že jsou jiní lidé na tom daleko hůř. Mnozí postižení by možná měnili své problémy za takový zdravotní stav okamžitě. Asi to nezní moc optimisticky, ale může tomu tak být.

Když to vše shrnu, tak

• jsem si v prvé řadě uvědomila, že s oslabenou slinivkou na tom ještě nejsem zle. Horší je úplně nefunkční slinivka a to je pak o daleko jiné a přísnější dietě, řekla bych, že téměř neustálé dietě, kterou držím většinou v období časné rekonvalescence po zánětu.
• Za druhé, jsem si musela najít jídla, která mi neubližují a současně jsou i výživná. A taková jídla existují.
• Také se snažím, pokud možno, plánovat stravu dopředu na celý den, aby můj jídelníček obsahoval v denní skladbě dostatečné množství všech potřebných živin.
• No a nakonec se učím též naslouchat svému tělu, co mi hlásí při dietní chybě.

Mnohokrát jsem si za ta léta prožila bolestné situace se slinivkou a zatím je zvládám bez hospitalizace, i když mi nedávno již vážně hrozila. Častokrát jsem se také domnívala, že je vše zase v nejlepším pořádku a zkoušela jsem, zda mohu jet po staru. A nejde to. Vím, že když neodolám a dám si k jídlu něco, co vařím třeba pro druhé anebo po čem jsem se cítila v dětství dobře, dnes mi to již nesedne a odnesu to nejen trávicími problémy, ale i bolestmi a strachem, zda se z toho nevyvine zánět slinivky. Následně se pak trápím svými výčitkami, že nejsem pevná ve svých předsevzetích.

Chybovat je lidské, ale také je důležité se z vlastních chyb umět poučit. Je potřeba opakovaně začít znovu s novým předsevzetím a trénovat sebekázeň ve výběru jídla a ve stylu stravování.

Co jsem vám chtěla říci?

Jenom asi to, že my, co nám naše slinivka již tak nefunguje, ať už z jakýchkoliv důvodů, bychom si měli uvědomit, že v tom nejsme sami. Je nás víc takto oslabených. Že pokud máme ještě jenom málo funkční slinivku, dá se s tím žít a hodně záleží na nás, zda si tento stav nezhoršíme.

Možná máme pochopit, že jíme pro to, abychom žili a nežijeme pro to, abychom jedli. Nechci zde moralizovat, ale smysl tohoto přísloví si člověk uvědomí většinou skutečně až mu nefunguje zažívání. Možná také, že až opakované slinivkové obtíže nás přimějí vážit si stravy, která nám neubližuje a nepůsobí problémy.

Nechci vám radit. Dobře vím, že se lehce radí, hůře provádí. I já jsem občas svým tělem tvrdě usměrněna. A tak se už mnoho let učím pouze z vlastních chyb.

Ale obecně si myslím, že při tomto onemocnění si musíme také uvědomit, proč nás postihlo. Jaké ponaučení si máme odnést z prožitých bolestí. Třeba mi dáte za pravdu, že člověk se většinou začne po prožitých bolestech dívat na svět trochu z jiného úhlu a vidí pak situaci jinak.

Jistě existují stavy, které neovlivníme, jako např. stresy, jež jsou velkým nepřítelem oslabené slinivky, ale odpovědnost za to, co vkládáme do svého těla, z nás nikdo nesejme. Na svém těle si člověk nejlépe ověří, co mu prospívá a co ne.

Toto onemocnění je dobré zkusit přijmout jako výzvu k tomu, že to zvládneme a najdeme svou cestu, jak kvalitně žít, být užitečnými pro svoje blízké a ještě také i pracovat.

Tisknout nebo PDF