Zavařovat? Ano či ne?

Opět je tu roční období, kdy nás trh překvapuje záplavou plodů, ať je to již ovoce či zelenina. Začínáme podléhat pokušení co nejvíce těchto darů přírody zachovat i na období, kdy není vše k dostání. Přes celé léto i podzim se proto mnoho lidí snaží zabezpečit svoji rodinu tím, že zavařují veškeré produkty ze svých zahrádek nebo i plodiny, které jsou k dostání na trhu.

Postupem doby jsem z nedostatku času upustila od jakéhokoli konzervování ovoce nebo zeleniny a zjistila jsem, že lze dobře žít i bez toho. Jistě, můžete namítnout, že se mi to mluví, když nemám zahrádku, ale vyrostla jsem v domě s velkou zahradou a vím, co zavařování obnáší.

Možná právě proto jsem ráda, že již nemusím vše, co naše zahrada vyprodukovala, sklízet, zavařovat a všelijak jinak zpracovávat. A nebylo toho málo, ale zavařovat dál s použitím bílého cukru jsem nechtěla. S poznatkem o jeho vlivu na naše zdraví, jsem pak veškeré způsoby konzervace v bílém řepném cukru „smetla se stolu“  jako něco úplně zbytečného…

Ovoce i zeleninu nemám již mnoho let vlastní a musím ji kupovat, ale snažím se vybírat jen od známých pěstitelů, kterým mohu důvěřovat, že tolik nepoužívají chemické prostředky. Některé ovoce, jako např. třešně, jsem přestala kupovat úplně, protože jsem se ho v mládí přejedla a tím pádem je, žel, nejedí moc ani mé děti.

U rodičů jsme měli kolem domu zahradu a v předzahrádce rostly tři vysoké stromy třešní. Měly možná i víc jak dvanáct metrů. Trhat pracně a ve výšce nebezpečně toto ovoce bylo každoročním, téměř měsíčním údělem všech v rodině. Z toho jsem se ani já nevyvlíkla a to nebylo vše.

Třešně se musely také zavařit a zpracovat na marmelády a se vším bylo moc práce, kterou jsem jako dítě nepovažovala za vůbec zajímavou a spíš jsem ji brala jako nutné zlo.

Dnes, když si na veškeré toto „zavařovací martýrium“ vzpomínám, tak obdivuji svoji maminku, že to zvládala, a také, že měla důrazné přesvědčovací metody, jak organizovat nás, členy domácnosti. :-)

Přerostlé třešňové stromy překročily svou životnost a staly se tak křehké, že na ně již nebylo možné lézt a tak jsem ráda, že již nikoho neohrožují. Ze sedmi metrů spadl kdysi můj otec a i můj bratr jednou ze tří metrů. Pod oběma se zlomila větev a tehdy si poleželi v nemocnici s nepříjemnými úrazy. Já si od té doby třešně téměř nekupuji. Připomínají mi totiž nebezpečnou hrůzu každoročních „galejí“  na začátku léta.

A nemohu říci, že by mi zrovna jako kompot pak chutnaly. Byly vždy až na konci „kompotových priorit“, a proto se pak dojídaly i následující roky, což byla další pohroma.
To vím až posledních deset let, že staré zavařeniny mohou být příčinou zdravotních problémů.

Prostě a jednoduše:
Nejlepší je vždy čerstvé ovoce i zelenina a co ještě z konzervačních technologií přijímám, tak to je zmrazení a sušení.

Na mražení není co popisovat a sušení jsem zkoušela, ale nemám na něj dostatek ovoce a ani pořádnou sušičku. Sušení je velmi dobrý a historií ověřený způsob konzervace a asi bych ho volila, kdybych měla již mrazák naplněn a nevěděla co s další úrodou. Takové sušené hrušky či jablka, ale i svoje meruňky a vše nesířené, to bych si dala líbit :-).

Zavařuji v současnosti velice málo a jenom když mne něco osloví. To si pak spíš z nostalgie uvařím pár skleniček nějaké pikantní marmelády bez bílého cukru na slepování vánočního cukroví.

Jako dítě jsem milovala šulánky z bramborového těsta s povidlovou omáčkou. Tento sytící pokrm jsem zavedla v naší rodině též, ale protože klasická kupovaná švestková povidla obsahují bílý cukr, začala jsem již před lety vymýšlet, jak připravit povidla úplně bez cukru.

Vždyť naše babičky sotva cukr přidávaly. Dělaly povidla z úplně zralých švestek, které obsahovaly jednoduchý cukr v dostatečném množství a ta se pak nemusela ani konzervovat nějakými chemikáliemi, ani doslazovat cukrem.

Vaření povidel býval rituál, a protože nemám již ani čas, ani znalosti a též nádoby na jejich přípravu klasickým odpařováním za míchání, postupuji dle návodu, který jsem dostala před mnoha lety od jedné známé. Je to výborný recept na švestková povidla bez míchání a také bez přídavku jakéhokoliv cukru. Ráda se o něj podělím i s vámi.

Švestková povidla bez cukru a bez míchání

Ingredience:
  • 2 500 g vyloupaných švestek
  • 170 ml vinného octu (balsamico), červený je možná lepší

Vyloupané a na čtvrtiny rozkrájené švestky navrstvíme do širokého kastrolu a zalijeme octem balsamico tak, že se snažíme pomalu lžicí postupně polít či pokapat celý povrch pokrájených švestek.

Nic víc a nic míň.

Ale ani teď je vůbec nesmíme promíchat. To je to nejdůležitější.

Za celý proces, při jakékoliv manipulaci s hrncem, třeba při jeho případném přemísťováním na sporáku, musíme pracovat tak, abychom s celým obsahem v hrnci vůbec nehnuli.

Pokrájené švestky, pokapané octem, necháme přes noc (cca 10 hod) stát. Nechávám je přikryté, třeba i utěrkou, aby se na ně nedostaly mušky. Druhý den je pak vaříme odkryté velmi mírným varem na železné plotýnce, máme-li plynový vařič.

Doopravdy se nesmí vůbec míchat ani nijak přitlačovat!

Švestky vaříme 7–8 hodin na mírném plameni. Po této době jsou uvařeny a teprve pak vzniklá povidla důkladně promícháme. Dle původního návodu se mají dávat již přímo do sklenic. Já jsem je ale ještě rozmixovala a pak dala zpět do hrnce a přivedla za míchání k varu. Teprve potom jsem plnila sklenice jako marmeládou. Mixovaná povidla byla o poznání jemnější.

Sklenice musíme mít dobře umyté a vylité vařící vodou, aby snesly teplotní rozdíl. Je vhodné v nich mít při nalévaní vloženou kovovou lžičku či vidličku, která eliminuje teplotní šok. Plníme až po vrch, uzavřeme a sklenice obrátíme.
Necháme vychladnout. Uchováváme-li tato povidla pak v chladu, nemusíme je sterilovat. Já je měla jednou v lednici celý rok a možná i o pár měsíců déle a nic se jim nestalo.

Sterilovat při teplotě 75°C je však pro jistotu ještě můžeme. Vydrží pak určitě déle i uložená ve spížce.

Poznámka: Nesmíte prostě podlehnout pokušení povidly míchat nebo se jen podívat, co to dělá u dna, protože jinak je pak budete muset míchat celou dobu až do úplného změknutí. Zde se zvědavost nevyplácí. Právě při statickém vaření se vytvoří u dna „izolační“  vrstvička, kterou byste promícháním porušili a už by se švestky začaly připalovat.
Věřte a budete se divit, že to funguje, jinak budete zklamáni..

Marmelády a povidla ze sušených plodů

Vařená švestková povidla jsou výborná, ale na trochu švestkové omáčky již raději používám namočené a rozmixované sušené švestky, ze kterých lze připravit velice kvalitní omáčku místo rozvařených povidel.

Ono totiž čas jsou také peníze a tak volím čím dál tím více co nejschůdnější cestu. Sušené a nesířené švestky z prodejny zdravé výživy přeliji vařící vodou, nechám nabobtnat a pak z nich namixuji přímo omáčku k šulánkům. Je to asi nejrychlejší způsob přípravy omáčky, jak jsem uvedla v receptu Šulánky s povidly ze sušených švestek.

Krom švestkové omáčky lze dobře připravit i marmeládu bez cukru ze sušených meruněk a anebo z datlí přímo dezert Datlový med, který lze také použít třeba i na palačinky.

Další sortiment marmelád bez přidaného cukru je k dostání v prodejnách se zdravou výživou a stále se rozšiřuje. Nyní jsou k dostání i povidla jablečná a mám dojem, že jsem viděla i hrušková bez cukru.

Zavařování bez cukru

Dle dostupných informací by bílý cukr měl vyloučit ze své stravy každý, kdo trpí nějakou trávicí poruchou nebo má nedostatečně funkční trávení. Pak je potřeba především zvážit veškeré konzervování ovoce, při kterém používáme bílý cukr.

Také ti, co trpí alergií, kteří mají problémy s pletí, anebo koho často bolí hlava, by měli též omezit příjem bílého cukru a tedy i různých marmelád, kompotů, popř. sirupů a slazených šťáv. Našlo by se asi více chorob, které by si zasloužily především vyloučení bílého cukru z denní konzumace.

Chceme-li však přece jenom mít domácí konzervovanou zeleninu a ovoce, je možné se poohlédnout po postupech zdravější konzervace. Většinou se jedná o sterilizaci pouze ve vlastní šťávě s přídavkem soli, která v malém množství paradoxně zvýrazní sladkost ovoce. U zeleniny je konzervace ve slaných nálevech zcela běžná.

Švestky ve vlastní šťávě

Sama jsem si vyzkoušela zavařování švestek na kompot ve vlastní šťávě. Jiné ovoce nepřipravuji, doopravdy dávám přednost jenom mražení a v létě ovoci čerstvému. Švestkový kompot bez přidané vody a jen ve vlastní šťávě je velmi chutný a sladkost plně dostačuje.

Co potřebujeme:
  • vyloupané a napůlené švestky
  • sůl, ale zde ani nemusí být
  • čistě vymyté sklenice
  • určitě zavařovací teploměr či jiný třeba i chemický do 150°C

Nakrájené švestky naskládáme řeznou plochou dolů do celého obsahu sklenice, lehce přitlačíme a můžete i vyzkoušet mírně posolit solí, tak to dělají makrobiotici, ale já jsem u švestek sůl zatím nepoužila. Žádnou vodu nepřiléváme, švestky ji mají dost a při zahřívání ji pustí.

Sklenice zavíčkujeme a vložíme do teplé vody do hrnce tak, aby hladina vody dosahovala až navrch, ale hrdla nebyla ponořena. Pak vodu i se sklenicemi přivedeme k teplotě asi 80°C. Sterilujeme 30–35 minut.

Občas se mi stalo, že mi tato teplota přelítla, no nic se neděje, kompot bude spíš jen na chuť a pro obsah vlákniny :-). Asi těch vitamínů tam při vyšší teplotě již moc nezůstane…I když já pochybuji, že vůbec v kompotech nějaké jsou.

Pak sklenice vyjmeme z horké vody a otočíme dnem vzhůru, aby se zatáhlo víčko. Někdy se stane, že ještě přes víčko protéká uvolněná šťáva, potom je nejlepší hned za horka, nejlépe přes utěrku, ještě jednou víčko přitlačit upevňovací hlavou a sklenici zase zpět otočit. Víčko pak přilne.

Hotové kompotované švestky byly sladké tak, jako by byly proslazené bílým cukrem a hodily se výborně jako doplněk ke kaším či různým studeným flameri.

Poznámka: Nemáme-li zavařovací hrnec, můžeme použít na jednu až tři sklenice obyčejný vyšší hrnec, na jehož dno dáme jednu starou kachličku nebo jen rovný pařák, aby sklenice nestály přímo na dně. Mohly by prasknout. Ale toto asi všichni víte, zde to uvádím jen pro ty, co teprve začínají a nemají vše doma k dispozici. :-)

A jak na marmelády?

Jak jsem již předeslala, občas si připravím nějakou marmeládu bez bílého cukru, ale to jen z trošky ovoce, které si buď sama nasbírám v lese nebo je zakoupím na trhu.

Z počátku jsem odzkoušela přípravu malého množství marmelády malinové dia, jahodové a jednou i rybízové bez bílého cukru. Návod jsem si však poznamenala jenom u malinové marmelády. Jak zavařovat bez cukru a bez konzervantů a vlastně jako diabeticky, aby marmeláda nepodléhala zkáze?

Tehdy jsem hledala nějaký želírující přípravek s obsahem jablečného pektinu, s minimální chemickou zátěží pro tělo. Pro těch pár skleniček jsem ještě na první pokusy použila na želírování trochu Gelfixu. Obdobný je i želírovací přípravek Quittin. Kdybych je ještě chtěla použít, asi bych volila u obou jenom ty, co mají označení 1:1. Jedině s tímto označením jsou bez „těžké chemie“, t.j. neobsahují kyselinu sorbovou ani benzoovou. Ostatní přípravky vždy obsahují nějakou konzervační látku a těm bych se raději vyhnula.

Ovšem na oslazení místo bílého cukru bych i tak dala menší množství fruktózy. O mnoho méně. Spíš bych si těch pár skleniček ponechala opět v lednici až do použití, než bych je víc osladila kvůli trvanlivosti.

Pro želírovní marmelády je vhodný čistý jablečný pektin. Toho je nejvíce v nedozrálých letních jablkách. Možná nastrouhaná jablka v podobě kaše by pomohla želírování marmelád nejlépe, ale nemám to vyzkoušeno. Vím, že je moje maminka k marmeládám přidávala, ale sama jsem to již v době hotových želírovacích prostředků nepraktikovala.
Tento způsob nemám ověřen a zatím ho zkoušet nebudu vzhledem k nedostatku času.

Od vás, čtenářů, sem vepisuji i informaci o možnosti použití agaru na zahuštění a slazení pomocí datlí či datlového sirupu. Agar jsem si na jedné skleničce odzkoušela a cítím, že je to schůdná cesta. Nevím však, jak moc bude marmeláda trvanlivá. Asi by bylo též lepší její uskladnění v chladu. Větší ověřování zatím neslibuji.

Takže, nyní vám sem uvedu svůj starý, ale už pár let nepoužívaný, recept na:

Malinovou dia marmeládu

Ingredience:
  • 270 g šťávy s dření z malin
  • 50 g fruktózy
  • 10–15 g želírujícího přípravku s obsahem pektinu (bez kyseliny sorbové i benzoové)

Maliny propereme na sítě a podlijeme trochu vodou a rozvaříme. Pak je propasírujeme přes cedník a šťávu s dření odvážíme.

Nalijeme do hrnce, přidáme ovocný cukr a vaříme i s želírujícím přípravkem. Dobře mícháme a při vaření zkoušíme, jak marmeláda želíruje odkápnutím na talířek. Při naklonění nám nesmí vzorek stékat. Nevaříme dlouho, to pak již není potřeba. Horkou marmeládou plníme vyhřáté – vypařené skleničky a hned uzavřeme. Obrátíme dnem vzhůru.

Necháme vychladnout a uchováme nejlépe v chladu. Nečekejme, že tato marmeláda bude nějak výrazně sladká, bude spíš voňavá a pikantní, právě vhodná na slepování lineckého pečiva.

Obdobně půjde připravit i jemná marmeláda z rybízu, jahod i jiného ovoce. Ponecháme-li část ovoce v kouskách, získáme dobrý a málo sladký džem.

Co říci závěrem?

S dalšími zdravými technologiemi zpracování např. zeleniny, především s kvašením, nemám velké zkušenosti a ani je už nemám touhu nabýt. Fyzické problémy mi nedovolí tak silně stlačovat a upěchovat zeleninu k mléčnému kvašení a tak si kvalitní kvašené zelí kupuji na trhu od prověřených zdrojů. Výjimečně si ještě připravím pár sklenic kvašených okurek dle postupu, který jsem zde uváděla v odpovědi na jeden komentář, který najdete u článku Detaily ke slinivkové dietě. Tam fyzická sila není potřeba.

Vím, možná jste čekali odborný článek s návody, jak přebytky zachovat, zavařit bez cukru či zakonzervovat. Na zavařování však nemám dost fyzických sil a naštěstí ani suroviny. Tato činnost mi už potěšení nepřináší. S láskou a radostí si připravuji jen občas pár skleniček, které upotřebím k dalšímu tvoření receptů.

Zkušeností se zavařováním s cukrem mám nepřeberně a to, co vím o konzervaci bez něho vám zde předávám. Návody na tento způsob konzervace jsem již studovala, ale v praxi jsem je dál zatím nezkoušela, a proto je neuvádím.
Snad vám moje dosavadní poznatky do začátků zdravějšího zavařování postačí.

Alemari

Sdílení

    93 278 zobrazení článku
    O autorce
    35 komentářů
    1. Anna Odpovědět
      Dobrý den, velmi děkuji za tento článek! Povidla i zavařené švestky bych chtěla letos vyzkoušet, protože se zdá, že jich bude velká úroda, a tak mi Vaše poznatky velmi pomohly! Osobně si také myslím, že konzervace ovoce není zrovna šťastný způsob zpracování, ale jako zpestření, například ke kaši nebo dezertu, by rozhodně v zimních měsících nemusely být špatné :-). Také jsem našla návod na rybízovou marmeládu s použitím agaru a datlového pyré a pokud jej vyzkouším, podělila bych se případně o zkušenosti :-). Velmi děkuji za Váš čas a chuť se takto věnovat těmto stránkám! Jste mi neustálou inspirací! Každý recept, co jsem vyzkoušela (a že už jich bylo skutečně hodně), byl absolutně vynikající! Anna
      • Alemari Odpovědět
        Krásný den přeji, milá Anno. Děkuji Vám za Vaše slova. Takové ocenění je mi vzpruhou do další práce pro vás, mé milé čtenáře... Vaše případné zkušenosti zde určitě ocení další čtenáři. Srdečně zdravím. :-) Alemari
      • Ivana Novotná Odpovědět
        Dobrý den, zaujal mě recept na povidla bez míchání a dovoluji si položit pár otázek: - mám nově koupený elektrický zavařovací smaltovaný hrnec a tak mě napadlo, že by právě v něm bylo vaření povidel ideální - dá se nastavit teplota. Je to možné? Máte zkušenosti? - je nutné použít poze 2500 g švestek, nebo mohu dát větší dávku a úměrně přidat ocet? - mám svůj vlastní vyrobený jablečný ocet - nemáte zkušenost, zda lze použít i tento? - místo přikrytí utěrkou, je možné využít přímo i pokličky, která je u elektrického hrnce, nebo je nutná útěrka kvůli přísunu vzduchu? - povidla se mají vařit mírným varem. Na kolik stupńů bych tedy měla hrnec nastavit? - musí hmota "bublat"? Za vaření považuji opravdu var, kdy je obsah přiveden k varu. - při sterilizaci pak uvádíte 75 stupňů, ale na jak dlouhou dobu? Jsem si vědoma velkého množství dotazů, ale povidla budu vařit poprve a tak se raději ptám, ať zbytečně nic nepokazím. Za odpověď mockrát děkuji. Ivana
        • Alemari Odpovědět
          Dobrý večer přeji milá Ivanko. Bohužel mám nyní velice málo času a dotazů je tu mnoho, ale i tak se pokusím odpovědět, co budu vědět :-). Vezmu to popořadě. S elektrickým zavařovacím hrncem nemám žádné zkušenosti, to budete muset asi načerpat až svou praxí. Snad by to mohlo jít, ale doopravdy nevím jak je konstruován, zda na zavařování sklenic nebo přímo i hmoty. Jistě můžete použít i více švestek a vše úměrou přepočítat, ale zjistila jsem, že je to pak pro práci v jednom hrnci tak optimální množství. To je již na Vás. S jablečným octem jsem to nezkoušela, možná to půjde. ta utěrka bude asi lepší, odpařuje se to i přes ni dál. Mírný var je opět zase var, tedy si myslím, že je tam 100 stupňů. Ano, hmota si tiše probublává. Sterilizace by měla stačit 20-25 minut. A nic se nebojte, i když to děláte poprvé, vše jde lépe až praxí. Nu, kdo nic nedělá nic nezkazí :-) Držím palce, aby se Vám povedly. Alemari
    2. lucia1604 Odpovědět
      Dobrý den, ráda bych přidala vlastní zkušenosti - rybíz se agarem nezahušťuje - obsahuje sám o sobě strašně moc pektinu a ten rybízovou marmeládu udělá úplně sám (pokud ovšem neodstraníme slupky, ale to by byla stašná škoda)... zkoušela jsem agar přidat do třešňové marmelády a vlastně se z toho stalo takové želé, ale to ničemu nevadí... Nejlépe se dělá marmeláda z menších plodů, které mají slupku (třeba rybíz, angrešt) - želíruje to samo a není potřeba dávat hory cukru a želírovací přípravek. Letos se chystám na makrobiotické marmelády - hodně zralé ovoce a špetka soli - no, uvidíme... sama jsem na to zvědavá, ale věřím, že to dopadne dobře. Moc dobrá je i marmeláda z hrušek a zázvoru, sladit se to taky moc nemusí, ale zato se to musí něčím zželírovat - třeba tím agarem (já používám prášek - ten rozmíchám v trošce vody a přidám do hrnce s vařící se marmeládou, pořádně promíchám, minutku povařím a plním skleničky) Kompoty dělám tak, že naplním sklenice ovocem, přidám lžíci glukopuru, zaliju vroucí vodou a dám zavařit, ale opět bych chtěla zkusit jen špetku soli... Já zavařuji ráda, ale pokud by mě k tomu někdo nutil jako Vás, asi by mě to taky nebavilo. Ale já si zase říkám, že pořád je lepší mít ve sklepě pár kompotů na zimu (přece nebudeme celou zimu jíst jen jablka a banány), mrazák nemáme bezedný a vejde se do něj jen málo sezónního ovoce (a třeba hrušky do něj nedám) a pak to ovoce taky nechutná zrovna výborně, aby se dalo jíst jako "čerstvé". Taky ráda suším - kořenovou zeleninu, kterou pak rozmixuji a po přidání bylinek mám "vegetu" bez zbytečných dochucovadel a spousty soli... ovoce suším na ovocné čaje Určitě vyzkouším švestky s balsamikovým octem (tedy pokud mi to srdce dovolí - ten ocet používáme jen na rajčátka s mozzarellou - maminka nám ho vozí z Itálie, přímo z Modeny)
      • Alemari Odpovědět
        To je krásné, jak tvoříte milá Lucia. Děkuji za poutavé řádky. Určitě budou přínosem pro všechny. Ano, rybíz má též hodně pektinu, to máte pravdu a i angrešt. To pak vše želíruje samo...:-) Do těch švestek jsem tehdy dala balsamicový ocet, protože jsem neměla jiný, ale je možné, že by šel i jablečný. To mne tak napadlo, ale nemám vyzkoušeno...Původně tam byl obyčejný ocet, ale ten jsem dávat už nechtěla. Moc držím palce, ať se vše daří a děkuji za Vaše nápady. Zdravím. Alemari P.S. Jinak jen malinko upřesňuji. Nyní mne již nikdo do ničeno nenutí, tu bylo kdysi.. Je možné, že se k této činnosti též jednou vrátím i ve větším objemu...Až si vypěstuji vlastní plody...:-)
      • Anna Odpovědět
        Dobrý den, taky jsem zkoušela rybízovou marmeládu s agarem. Na 3,5 kg rybízu 4 lžičky agaru smíchaného s 400 ml vody, povařila dle návodu na agaru. Zdálo se mi, že marmeláda houstne, ale jelikož nemáme rádi zrníčka v rybízu, tak mi nezbylo nic jiného, než jí přepasírovat. No, nezhoustla. Máte nějak vyzkoušeno, kolik agaru na kolik kg ovoce? U agaru se píše vařit 15 min, Vy píšete minutku.
        • Alemari Odpovědět
          Dobrý den přeji milá Anno. Bohužel nemám vyzkoušeno, kolik toho agaru. Zatím jsem to při pár skleničkách minulý rok přehnala a měla z marmelády želé. Ale i tak se to snědlo a bylo to dobré. O tom, že by se agar vařil jen minutku, psala v příspěvku lucia 1604, já nikoliv. Já agar určitě více povařuji, ne sice přímo 15 minut, ale minimálně tak 5. Jen zde upřesňuji, že agar-agar je jako jedinou želírovací látku možno vařit déle, proto se třeba používá i na zahuštění polévky. To klasická želatina, která je živočišného původu, ta se vařit nesmí ani minutu, tak se rozpouští jen v horké tekutině. Ale to si zde dovolím jen připomenout pro druhé, Vy to možná víte :-) Zdravím Alemari.
      • Anna P. Odpovědět
        Zkousela jsem zavarovat marmelady bez cukru. s Agarem. Prvni, rybizova nezhoustla, hruskova a jahodova sice zhoustla, zato chytla plisen. Stalo se mi nekolikrat , ze ty marmeladky chytnou plisen presto , ze jsou sklenicky vymite a nahrate. U beznych marmelad s zelirovaciho cukru se plisen netvori. Chystam se jeste vyzkouset citronovy pektin.
        • Alemari Odpovědět
          Dobrý den. Ono se vždy nemusí hned vše podařit. Sama, pokud si dělám pár marmelád bez cukru, tak je dělám spíš diabeticky, trochu s fruktózou a pak i s tím agarem nebo pektinem. Ale já těch zavařenin nemívám mnoho, tak je uchovávám v lednici. Držím Vám palce. Alemari
    3. čertisvět Odpovědět
      Dobrý den, já na popud kamarádky zkusila meruňkový kompot bez cukru jen se špetičkou soli a byl výborný a nekazil se. Letos jsem to vyzkoušela s třešněmi, ale zatím jsem je ještě neochutnala. S těmi povidly jste mne potěšily, sama jsem zkoušela dělat povidla bez cukru a i bez octu, takže jsem míchala a míchala, protože jsem tam nechtěla dávat lihový ocet, nenapadlo mne zkusit třeba jablečný nebo vinný. Letos budu mít asi víc ostružin než stihnu sníst a tak zkusím v podstatě povidla z ostružin bez cukru. Jen je budu vařit do zhoustnutí nebo zkusím přidat Agar a uvidím, jak budou sladké, případně přidám rýžový sirup nebo tak něco. Možná, kdyby jste věděly o nějaké alternativní verzi šťávy bez bílého cukru, tak bych uvítala recept nebo aspoň návrh a já vyzkouším a popíšu... Jinak s tím pěstováním, snažím se mít na zahradě hodně různých plodin, aby bylo stále co zobat, ale ne v takovém množství, abych nemusela řešit uskladňování a zavařování atd. Takže děkuji za nápady a rady a přeji pěkné léto. Blanka- čertisvět
      • Alemari Odpovědět
        Milá paní Blanko, dobrý večer přeji. Díky za Váš příspěvek. V tyto dny se snažím využít přísun meruněk a zpracovávám je na marmeládu. Na kompot jsou již moc měkké. Ale Váš postup jsem již zkoušela a takto zavařené meruňky jsou doopravdy výborné. Mohu potvrdit. Marmeládu sladím při vaření koncentrovanou jablečnou šťávou, troškou fruktózy a zahušťuji agar-agarem. Je výborná. Asi nám dlouho nevydrží :-) Přeji hodně úspěchů při zavařování. Alemari
    4. Barbora Odpovědět
      Dobrý den, na zahuštění je také výborné rozmixované lněné semínko.
      • Alemari Odpovědět
        Přeji krásný den Barborko. Nu, možná, máte-li s tím osobní zkušenosti, že se to pak nekazí...Lněné semínko je dost tučné a dle mého prvního pocitu mi to úplně nesedí, snad jedině s následnou sterilizací. Váš typ na zahuštění jsem zde pro další čtenáře ponechala, ale jelikož jej nemám vyzkoušen a ověřen, nemohu se k tomu více vyjádřit. S pozdravem Alemari.
    5. Iva Odpovědět
      Ahoj děvčata! Něco k nahřívání sklenic: už před asi 30 lety mi kdosi poradil: namočte si ručník či silnou žínku, nejlépe froté a staré :-), ve studené vodě, lehce vymačkejte a položte na linku. Přímo na něj postavte zavařovací skleničku a hned do ní můžete lít vařící marmeládu či cokoli. Dělám to i se škvařícím se sádlem a za ta léta mi ještě nepraskla ani jedna sklenička. Nebojte se toho, vyzkoušejte a šiřte dál, je to obrovská úspora vody, energie a hlavně času. Pokud mi nevěříte, dejte si poprvé pod to třeba plech či kastrol, ale uvidíte, že to je zbytečné. A šiřte dál! Babička Iva
      • Alemari Odpovědět
        Milá babičko Ivo, děkujeme za radu k zavařování, třeba se bude někomu hodit. Zdravím. Alemari
    6. Alena K. Odpovědět
      Dobrý den, chtěla bych poprosit o radu, jakým způsobem skladovat jablka v mrazáku, aby po vytažení byla "použitelná". Chci nyní zpracovat velkou zásobu rychle hnijících jablíček pro moji půlroční holčičku - takže po vytažení z nich plánuji dělat jakési pyré. A poraďte prosím - sladit či nikoliv (popř. čím). Vyčetla jsem, že pokud se osladí, zůstane v nich zachováno více vitaminu C..? A když už jsme u toho mražení potravin. Poraďte, zda zeleninu před mražením spařit či nikoliv. Nevím, jak moc jsou tato opatření důležitá...Těším se a děkuji za rady :)
      • Alemari Odpovědět
        Dobrý den přeji. Milá Aleno, co se těch jablíček týče, asi bych pro holčičku raději dělala přímo pyré z čerstvých jablek, úplně bez cukru a dala do skleniček a sterilovala jen při 75 °C. Další možnost je mrazit přímo jablečnou dřeň, buďto čerstvou nebo krátce podušenou, tu pak jenom rozmrazíte a je použitelná, opět bych ji ale zmrazila do nějakých krabiček a bez cukru. Nepřidávám cukr do žádného ovoce, necítím to jako přínos v žádném směru. Když jsem měla malé děti, vždy jsme dobře omytá a pak rozkrájená jablíčka, nakrájená na čtvrtky i se slupkami a jadřinci, krátce podusili, propasírovali přes síto či hrubší cedník a čistou dřeň jsme zmrazili. Lze ji dát i do těch skleniček a krátce sterilovat, jak jsem zmínila. Nebo jsem také mrazila na plátky pokrájená jablíčka, která se po vytažení z mrzáku a odkapání šťávy pak používala na štrúdl. Zeleninu lze krátce spařit před zmražením, většinou spíš tu co roste nad zemí :-) a to listy jako špenát, mangold nebo květ, jako brokolice, květák. Kořenovou zeleninu - mrkev, celer, petržel, popř. řepu nespařuji. Hrášek také ne, je to plod. Nevím, zda je v tom nějaké pravidlo, možná jsem to někde četla, ale dělám to spíš intuitivně. Alemari
    7. Jaromír Odpovědět
      Přeji hezký den, když už se tu zmiňuje agar, přidám i svou zkušenost, vloni jsem dělal šťávu z černého bezu, na zkoušku jsem udělal z ní do pár malých skleniček marmeládu želírovanou agarem, teď jsem asi po roce otevřel poslední. Nalejval jsem je do skleniček a jen otočil dnem vzhůru, víc nesterilizoval. Skladované jsou zhruba při pokojové teplotě, trochu u vrchu zůstalo tekutého (ale to mohlo být menším množstvím agaru), ale nezkazila se žádná. Po otevření jedna asi po měsíci chytila na vrchu trochu plíseň, ale jinak se jim nic nestalo ani při té pokojové teplotě.
      • Alemari Odpovědět
        Přeji též hezký den, pane Jaromíre. Děkuji za Vaše poznatky. Možná bych to po otevření skladovala v lednici, mám podobnou zkušenost. Je potřeba marmeládu s agarem brzy zkonzumovat. Agar totiž nejen zahušťuje, ale může být současně i živnou půdou pro případné plísně, když mají tu možnost a podmínky, a to po otevření mají. Ale je dobré vědět, že bez otevření to vydrží i tak. :-) Zdravím. Alemari

        P.S. Z Vašeho vyjádření jsem jenom nepoznala, zda jste měl marmeládu po otevření v lednici. Musím sdělit, že mně chytla plíseň jednou i v lednici, když jsem ji tam skladovala otevřenou dlouho.

        • Jaromír Odpovědět
          Ano, to jsem se taky dočetl, že se agar používá i v laboratořích jako živná půda, a není problém, aby se nějaký spór plísně dovnitř dostal ze vzduchu. V lednici jsem ji neskladoval, ani před ani po otevření, ale snažím se pro nabírání mít čisté přípravky a mít skleničku otevřenou jen nezbytně nutnou dobu k nabrání ... Ano je tak trochu i pokus z mé strany, vím, že to je mimo lednici náchylnější. Ale mohu aspoň zjistit co to vydrží bez chemické konzervace, a jsem zatím spokojen. I ta poslední je možná přes 14 dní otevřená mimo lednici a zatím v pořádku, ale ne na dlouho, dřív se stejně asi sní :D
          • Alemari Odpovědět
            Děkuji za upřesnění, milý Jaromíre. To máte pravdu, asi se dříve vždy sní, než by se měla zkazit :-). To je dobrá zkušenost, že vydržela i po otevření.
    8. Božena Odpovědět
      Dobrý den, já už několik let zavařuji švestky ve vlastní šťávě, ale pokaždé několik sklenic mi chytne plíseň. Prosím Vás, jakou asi dělám chybu, Děkuji.
      • Alemari Odpovědět
        Milá paní Boženko, tak to doopravdy netuším. Snažila bych se dokonale dodržovat sterilitu. Vyvařovat jak víčka tak sklenice. Možná by pomohlo i povrch mírně posolit, dle zásad makrobiotického zavařování. Je možné, že ty sklenice co chytly plíseň, nepřilnuly dokonale po obvodu. Více mne nyní nenapadá, bohužel. Alemari.
    9. Hanka Odpovědět
      Dobrý den, objevila jsem zde komentáře k zavařování. Manžel je diabetik, tak jsem začala zavařovat s fruktózou a nic se nekazí. Do džemů jsem přidávala též agar a nic neplesniví. Již 3 roky jedině vše s fruktózou a nemá to chybu. I nálevy na zeleninu dělám s fruktózou.
      • Alemari Odpovědět
        Děkuji za Váš příspěvek, paní Hanko. Ano, lze zavařovat diabeticky, tak jak píšete. Dovolím si jen sdělit svůj názor na zavařování zeleniny. Do nálevů na zeleninu bych nedávala ani tu fruktózu. Je to téměř zbytečné a také dle mého názoru by se zelenina doslazovat neměla. Např. červenou řepu připravuji občas jenom s umeoctem a křenem dle receptu zde a i zavařím a není vůbec poznat, že není ve sladkokyselém nálevu jako v obchodě. Zdravím. Alemari
    10. Míra Odpovědět
      No tak jsem zase chytřejší
    11. Vera Odpovědět
      Mila pani Aleno, jiz druhy rok delam Vase svestkova povidla. Minuly rok jsem asi po 4 hodinach nevydrzela a michala, ale i tak byla povidla vynikajici. Dnes jsem vydrzela a vysledek je perfektni. Jsem opravdu nadsena! Zdravi Vera
      • Alemari Odpovědět
        Milá paní Věrko. Tak to mne moc těší, že se povidla daří...Ale je to, co? :-) Vydržet a nemíchat! Jste šikulka, zvládla jste to! Také jsem tomu poprvé moc nechtěla věřit, ale kolegyně Helenka mi tehdy kladla na srdce, abych vydržela a doopravdy se toho ani nedotkla... Zdravím. Alemari
    12. Michaela Odpovědět
      Dobry den, zavarovaci hrnec nemam, vse zavarujeme v el. troube s funkci zavarovani. Sklenice ale nejsou ponorene ve vode. Jen asi 1-2cm. Myslite si, ze to bude vadit? Chtela bych take zkusit zavarit ovoce bez cukru. A jeste se chci zeptat, jakou chut maji povidla s octem? Mockrat dekuju za odpoved.
      • Alemari Odpovědět
        Milá Michaelo, dobrý den přeji. Snad by to nemělo vadit. Ale nemám zkušenost se zavařováním v troubě...Je spíš potřeba sklenice pak za vyšší teploty obrátit dnem vzhůru, aby se zatáhly... Jinak tam zřejmě nebude rozdíl. A jak chutnjí povidla? Nu, asi nejde moc sdělit chuť takto psaním :-)...Mně chutnají, jsou možná lehounce navinulá, ale to se vždy vyladí skořicí, když se pak používají..Nyní je už nedělám tak často, nemám zahrádku, tak spíš vzpomínám :-) Alemari
    13. Petra Odpovědět
      Dobrý den, povidla dělám s octem léta, taky asi po 3 hod. Raději míchám, ale asi 1 x za čtvrt hodiny, tak to není tak zlé. Umyté sklenice dávám do předehřáté trouby na chvíli,po naplnění neobracím a nestalo se mi, že by nějaká nechytla. U kompotu se mi stává, že šťáva někdy zrosoluje, což mě rozčiluje.. Nevíte, jak tomu zabránit? Švestkám zdar !
      • Alemari Odpovědět
        Milá Petro, děkuji za komentář, ale co se týče kompotu, tak to nevím. Já, pokud jsem ještě zavařovala klasicky, jsem měla šťávu u kompotu tekutou. A zavařujete je s cukrem nebo bez cukru? A jsou ty švestky úplně zralé nebo jsou tvrdší? To vše má vliv. Alemari
    14. Petra Odpovědět
      Zavařuji zrovna teď....Lepší je dát je do mrazáku, ale ten není nafukovací, tak musím něco zavařit. Do každé sklenice naleju trochu vody s rozpuštěným cukrem, kadlátky jsou pěkné, tvrdé, na zavaření. Ale vím, že i když jsem je zavařovala bez vody, ta šťáva, co pustily, u některým zrosolovatěla...Taky až po čase, ne hned..no, budu to sledovat.
      • Alemari Odpovědět
        Aha, s cukrem, tak na to mě už neužije :-) Mně tedy šťáva, která je zeželírovaná nevadí. Ale chápu, že to může vadit jiným. Tady více neporadím. Zdravím. Alemari

    Zanechte odpověď

    *

    captcha *